Příběh Lei Šteflíčkové
Psal se rok 1998, byl slunečný 25.duben a na severu Čech v Ústí nad Labem se poprvé na svět podívalo děvčátko s úsměvem jejím vlastním a potenciálem, který v ní prosvítal již od narození. Vyrůstalo s maminkou a s jejími dvěma bratry. Již krátce po narození mělo v sobě obrovské charisma a její maminka vnitřně cítila, že její děvčátko by svou krásou, svým přirozeným a příjemným úsměvem mohlo dokázat velké věci.
Jsem starší bratr Lei a povyprávím Vám příběh, který je pravdivý, emočně silný a i třeba motivační. Je o mladé dívce se srdcem na pravém místě, o krásce, modelce, České Miss 2018, ale hlavně o motivaci pro ostatní děti a talenty, kteří si nevěří nebo mají přirozený strach vystoupit ze svého stínu. O Lee Šteflíčkové.
Za svou mnohaletou kariéru modelky může být vděčná především naší mamince, která ji již v necelých čtyřech letech přihlásila do castingové agentury. Netrvalo dlouho a první světově známe společnosti si tuto malou usměvavou holčičku přáli do svých reklamních kampaní.
Jedna z prvních natočených reklam byla pro společnost v Anglii a krátce na to přibývali další a další nabídky na natáčení reklam s touto milou dívenkou. Převážná většina reklam byla natočena do zahraničí, ale přece jen, tato dětská hvězdička zazářila i na českých obrazovkách, a to například v reklamě na hračky.
Jedna ze zajímavostí a obrovských zážitků při natáčení reklamy, je setkání a natáčení s Piercem Brosnanem , který je známý širší veřejnosti především jako představitel Jamese Bonda, kterého ztvárnil celkem ve čtyřech filmech. Ale vše není, jen veselé a růžové.
Aby se dítě dostalo do takových reklam, musí projít castingem a někdy i několikahodinovým čekáním při natáčení. Lea měla velikou oporu a parťáka v naší mamince, která tím vším procházela s ní. Lea k tomuto často říkává ,,Za to mojí mamce patří velké díky. Tolik času, trpělivosti a čekaní muselo být pro ní náročné, nechápu jak to dávala´´, říká vždy se smíchem. Čím více nabídek na spolupráci tomuto děvčeti, které si ještě hrálo s panenkami chodilo, tím větší potenciál a talent v ní maminka viděla. A nebyla by to naše maminka, aby své dceři nepomohla dalším krůčkem ke kariéře modelky. Proto ji maminka přihlásila v pěti letech do kurzu modelingu, kde se tyto malé slečny učí chodit po mole a pózovat před fotografy.
Léta plynula a z malé slečny se stávala mladá dáma, která nadále získávala nemalé zkušenosti s focením a natáčením reklam. Kolem třináctého roku se Lee v životě udála příhoda, nebo se snad začal projevovat osud, pro ty co na něj věří. Ať to bylo cokoli, mělo se to stát. Jednoho dne přišel do školy, kde Lea studovala agent z modelingové agentury, který hledal děvčata na focení. Z velkého počtu děvčat si agent vybral právě jí. Lea k této události dodává,, Byla jsem neposedná a trošku trhlá, pořád jsem někde lítala po chodbách školy, až mě odchytla spolužačka, že je nějaký agent z modelingové agentury ve škole a že by si rád vybral nějaké děvčata na focení. Tak jsme se šli se spolužačkou ukázat. Štěstí či snad náhoda, víra nebo osud? Nevím! Vím jen to, že má kariéra modelky začala strmě stoupat! ´´.
Lee bylo čtrnáct let a přišla první velká pracovní nabídka, životní zkouška, jak pro Leu samotnou, tak i pro nás jako rodinu. Pracovní cesta do dalekého, překrásného Japonska, do země s bohatými tradicemi a kulturou. S odstupem času na tuto zkoušku Lea kouká s nadhledem, ale když se ponoří do vyprávění, oči se jí zalejí slzami, poté se její tvář rozzáří úsměvem a tak pořád dokola při vzpomínce na svou velkou cestu do Japonska. Popisuje a zároveň vyjadřuje obrovský smutek, když opouštěla svou rodinu v pouhých čtrnácti letech. Sama letěla přes půl světa a věděla, že bude dlouhé dva měsíce bez maminky, dědy, babičky a svých dvou bratrů. Odlétá do neznáma, s pár anglickými frázemi a s vírou, že se tam oni postarají, jak v agentuře slibovali.
.jpeg)
Na začátky v Japonsku nevzpomíná moc ráda, nebyly snadné a se slzami v očích vypráví, jak každý den volala domů, že se jí stýská a že to tam sama nezvládne. Nebylo večera, co by neproplakala při vzpomínce na své nejbližší. Zároveň však dodává ,, Vše zlé, je k něčemu dobré´´. Postupem času si začala zvykat, začala poznávat svět modelingu, poznávat modelky z různých koutů světa a poznávat nová přátelství. Zároveň to pro ní byla obrovská zkušenost. Japonsko navštívila pracovně vícekrát a ráda vzpomíná na chvíle, jak za ní přiletěl děda i maminka a mohli společně nasát atmosféru, takto fascinující země. Japonsko nebylo jedinou zemí, kterou pracovně navštívila. Mimo jiné byla pracovně v Thajsku, Rakousku, Itálii, Turecku atd. Za všechny tyto zkušenosti je vděčná, dříve by jí nikdy nenapadlo, že práce modelky může být takto náročná, občas uplakaná, ale ve většině případů veselá a naplňující.
.jpeg)
Zdá se, že si tato dívka, která procestovala půlku světa jako modelka svůj sen splnila, ale… Nosila v sobě ještě jeden. Sen o účasti v České Miss.
Při vyprávění o České Miss přiznává, že strach přihlásit se do České Miss byl obrovský. Poté, když si uvědomila, kolika strachům, cizímu a neznámému musela v minulosti čelit, tak účast v této soutěži musí zvládnout. A zvládla. O účasti v České Miss hovoří s úctou a uvolněně, o všech zážitcích s děvčaty, o zdravé rivalitě, o soustředěních i o celkové organizaci soutěže. To že se stane za jeden večer Českou Miss roku 2018 a Miss sympatie se jí ani nesnilo. Byl to její večer. Byla to odměna (vítězství) za celé ty roky cestování, za ty měsíce bez rodiny, za ten stres. Dnes přiznává, že to vše stálo za to a že vítězství v České Miss patří hlavně mamince, dědečkovi a babičce za obrovskou podporu a péči, když ji nejvíc potřebovala.
Po vítězství v České Miss ji čekal celý rok kralování a povinností. Jedna z velice příjemných povinností je vzpomínka na Miss Universe v Thajsku, kde strávila tři týdny ve společnosti nejkrásnějších děvčat z celého světa.
.jpeg)
Modelingu se Lea věnuje dodnes. A proč celý tento příběh o Lee vznikl?
Vznikl, protože Lea je nejen příjemné, sympatické a krásné děvče, ale záleží jí i na druhých a to především na dětech.
Jak sama tvrdí ,, děti mám moc ráda, sama se uvnitř cítím trošku jako dítě a proto k nim mám tak blízko´´ směje se dnes již čtyřiadvacetiletá Lea a dodává ,, chci a cítím, že musím pomoci dětem, kteří mají své sny, pomoci jim je plnit, pomoci jim rozvíjet se, v tom co je baví, v čem jsou dobří a při čem jsou šťastní. Bohužel pořád se nacházíme v době, kdy nemají všechny děti stejné podmínky, životní úroveň, rodinu, finanční zázemí atd. jako děti z rodin zabezpečených. Děti by si měli možnost plnit sny a rozvíjet svůj talent a to bez rozdílu životní úrovně apod.. Já to štěstí v podobě splněných snů měla a teď nastal čas plnit sny i druhým. Bez podpory mé rodiny by se mé sny nesplnily. Proto jsem se stala zakladatelkou Nadačního fondu Lea Šteflíčková, který může pomoci mnoha dětem´´.
Příběh Lei není tak silný jako příběh celebrity typu Jaromíra Jágra, ale je obyčejný a dosažitelný pro všechny děti. Lea ví, že někdy stačí malinko popostrčit a dítě svůj talent, nebo sen může naplnit. A to by chtěla cíleně předat prostřednictvím Nadačního fondu co nejvíce dětem, které to potřebují. Věří, že v České republice je velké množství dětí, které kdyby dostali příležitost nebo šanci, tak by z nich mohli vyrůst třeba nový Jágrové, Ledecké a jiné osobnosti, ať už ze sportu či uměleckého odvětví.
